V péči o štěňata se často setkáváme s mnoha úplně protichůdnými názory. Dá se snad bez obav říci, že, co chovatel, to odlišný přístup ke štěňatům. Abychom se na základních postupech sjednotili, předkládáme vám naše doporučení obohacená zkušenostmi starších veterinářů.  

      Především doporučujeme navštívit s nově pořízeným štěnětem veterinárního lékaře, a to, co nejdříve. Jedná se totiž o budoucí zdraví vašeho přítele. Co zanedbáme nyní, nelze často nikdy napravit. Problémů může nastat mnoho a nejvýhodnější je bezpochyby prevence. 

      Vakcinační schéma, tedy množství a frekvence očkovaných nemocí, by se mělo každému zvířeti připravit na míru. Nejvhodnější je používat kombinované vakcíny, které zvíře vybaví protilátkami proti parvoviróze, psince, hepatitidě, parainfluenze, leptospiróze i vzteklině. Správně živená štěňata z čistého prostředí od matek řádně očkovaných kombinovanými vakcínami jsou nejlépe připravena na stres spojený s odstavem a přepravou do nového prostředí. Doporučujeme pořizovat štěňata až v osmém týdnu stáří. Bývají totiž vyrovnanější a klidnější a tím i odolnější vůči změnám, kterým jsou vystavena. 

      Již první noc by měla strávit ve svém pelíšku. Doporučujeme nebrat s sebou zvířata do postele, neboť to již druhou noc mohou úpěnlivě vyžadovat. Je vhodné umístit vedle nich na noc láhev s teplou vodou a někdo dokonce doporučuje natažený mechanický budík zabalený do silné přikrývky (obojí pro napodobení společnosti s matkou – teplo a tlukot srdce).

      Výchovu zvířat je lépe konzultovat se zkušeným chovatelem. Základem výchovy psa by mělo být motivační chování. Oceňujme vydařené a správné chování a netrestejme mírné přestupky. Je vhodnější pořídit speciální psí pamlsky a těmi pak zvíře motivovat, než jej překrmovat dětskými piškoty. Psi nedokážou využít řepný cukr. Obzvláště varujeme před čokoládou, která může být pro některé psy přímo toxická. Psům nepodáváme ani součásti lidské stravy, tedy jídla solená a kořeněná. Vepřové maso je rovněž pro vysoký obsah tuků  nevhodné.

      Z našeho pohledu jsou nejlepší stravou kvalitní štěněcí granule a pitná voda. Zvířata si na ně odmala bez problémů zvykají a my máme jistotu, že dostávají mnoha pokusy ověřenou a řádně testovanou kvalitní krmnou dávku. V prvních dvou měsících se doporučuje krmit štěně čtyřikrát denně. Pak se počet krmení snižuje na tři a po dalších dvou měsících na dvě dávky za den. Do ukončení růstu zvířete, což je u každého plemene odlišné krmíme dvakrát za den. Pak už stačí jen jednou denně. Výrobci kvalitních psích granulí vyvinuli speciální řadu krmení pro rostoucí psy velkých plemen. Není nutné obohacovat krmení o vápníkové tablety. S kvalitním krmením nemůže jeho nedostatek nastat. V některých případech doporučujeme přidávat do krmení preparáty podporující správný vývoj pojivových tkání – kloubních chrupavek, šlach apod. Zásadním pravidlem pro vývoj velkých psů je nepřekrmovat je bílkovinami. Zvířata, která rychle narostou v mohutné psy, mívají často již v rané dospělosti pohybové problémy.

      V neposlední řadě bychom měli věnovat pozornost pravidelnému odčervování (po 2 týdnech do tří měsíců stáří a potom po 1 měsíci do půl roku stáří). Štěňata získávají výbavu škrkavek od své matky ještě před narozením. Druh preparátů a jejich množství raději konzultujte s veterinářem. Často se setkáváme s používáním naprosto nevhodných nebo zastaralých látek. Proti blechám a klíšťatům dnes máme velký výběr antiparazitárních přípravků. Doporučujeme dlouhodobě působící látky. Koupání psů v různých šampónech je dlouhodobě  naprosto nedostatečné. Blechy totiž tráví většinu svého života mimo zvířata – bez nasátí vydrží až půl roku. Nabodáváním kůže a sáním krve vyvolávají svědivé reakce, které mohou po rozškrábání vyústit v ošklivý zánět kůže.

      Koupání štěňat lze bez rizika zvládnout po půl roce věku. Je-li to potřeba provést dříve, je nutné jemnou štěněčí srst okamžitě stoprocentně vysušit (nejlépe fénem). Někteří psi trpí na časté záněty uší. Osvědčilo se nám nezasahovat do uší pokud možno vůbec, dokud nezjistíme častější potřepávání hlavou a drbání. Potom je ale nejlepší vyhledat odbornou pomoc. Neodborným zásahem můžete zvukovod vážně poškodit a neuváženým podáváním antibiotických kapek zkomplikovat pozdější léčebné postupy.

V tomto článku se budeme snažit doplnit zatím nevyřčené a přesto základní informace o běžných potřebách našich psích kamarádů. Zkušenosti naše i našich starších kolegů nás stále přesvědčují o tom, že podobných informací není nikdy dost. Existuje totiž několik zcela nenásilných opatření, kterými lze pověstný psí život radikálně vylepšit.

      Jedním z nejčastějších problémů v naší praxi je zánět vnějšího zvukovodu, tedy mnohdy ošklivě zapáchající výtok z jednoho nebo obou uší, často podpořený úporným škrábáním a kňučením. Renomovaný profesor anatomie na brněnské veterinární univerzitě sice svým studentům na přednáškách vštěpoval, že uši jsou ke slyšení a nikoli k čištění, nicméně existují i nenásilné metody čištění, které smysl mají. Doporučujeme všem čerstvým majitelům štěňat, aby svým mazlíčkům do uší nezasahovali pokud možno vůbec až do doby, než se objeví nějaký problém, pokud se tak vůbec kdy stane. Maximálně doporučujeme otírat okraje znečištěných uší hadříkem navlhčeným v čerstvém odvaru z heřmánku. U náruživých plavců a psů, kteří občas problémy s ušima mívají, jé vhodné používat přípravky pro čištění uší. Tyto kapky se vpraví do uší, promasírujeme zvukovody, aby se tekutina dostala až k bubínku a necháme pejska pořádně oklepat. Je bohužel nevhodným zvykem bezmyšlenkovitě používat antibiotické kapky. Ty, pokud nedodržíme délku a frekvenci podávání, mohou napáchat obrovské škody.  Vždycky je lepší zjistit příčinu zánětu, než se do ucha vrhat s různými špejlemi a sirkami a riskovat poranění zvukovodů neodborným zásahem. Často se v uších najdou osiny travin, trny a i u psů  zde můžeme nalézt parazity, obdobně jako je tomu u koček nebo králíků. 

      Chovatelé si často stěžují na to, že jejich pejsek „jezdí zadečkem po zemi“. Toto tzv. sáňkování nejčastěji způsobují přeplněné paranální váčky, což je párový pachový orgán umístěný po obou stranách konečníku. Tyto žlázky velikosti lískového ořechu stačí čas od času vyprázdnit a zkontrolovat. Pokud se tato péče zanedbá, může se situace zkomplikovat vážným zánětem a někdy je dokonce nutné žlázu chirurgicky odstranit. Občas se zvířata s přeplněnými žlázkami ještě intenzívně vykusují a škrábou na hřbetě, což je časté i při alergických reakcích na bleší kousnutí. 

      Nesmíme zde zapomenout ani na zkracování drápků. Maximální délka je taková, při které se na stojícím zvířeti konce drápků jen lehce dotýkají podložky. Zkracování by se mělo provádět pravidelně, neboť jinak se délka drápového lůžka prodlužuje a drápové cévy i nervy potom zasahují až za běžnou hranici.

      Už jste slyšeli o tom, že se psům čistí zuby? Ano, skutečně je to tak. Dnes už pro ně máme speciální zubní pasty, z nichž některé obsahují enzymy, které narušují činnost bakterií na povrchu zubů. Jsou dokonce s příchutí – např. drůbeží, mátovou nebo sladovou. Ne, to opravdu není žert. Psí zuby stačí čistit 3 –4krát týdně a skutečně to proti zánětu dásní pomáhá. Výrazný zubní kámen se však musí před čištěním odstranit, na velké nánosy již žádná zubní pasta nestačí. 

     Péče o srst je z velké míry závislá na tom, jak často se se psem vydáváme na výstavy a stříhání, na frekvenci koupání apod.. Doporučujeme koupat zvířata co nejméně. Koupeme je ve speciálních  šamponech s přídavkem některého přírodního oleje nebo pouze v čisté vodě. To závisí na tom, kde zvíře žije, jak silně přirozeně páchne, jaký je stav jeho kůže atd.. Rozhodně není dobré koupat zvířata v lidských šampónech ani je omývat dětskými mýdly. Ty totiž často zvířecí pokožku příliš vysušují a tak podporují svědění a tím i intenzívní škrábání. Vedle šampónů existují i jiné možnost, jak zlepšit stav srsti. Ona už kvalita a vyrovnanost stravy rozhoduje o mnohém. Vyvážené granule obyčejně zaručují pěknou leklou srst a koneckonců i její hustotu  a délku chlupů. Je zde i možnost přidávat ke krmení různé speciality určené pro zdravý vývoj srsti. 

      Na závěr se ještě zmíníme o problémech s očima. Poměrně často se u psů setkáváme se záněty spojivek. To je trošku složitější záležitost, neboť psi i kočky mají na rozdíl od nás třetí víčko tvořené jemnou blánou ve vnitřním koutku oka. V něm se často zachytává velké množství pylových a prachových částic a navíc je zde i slzná žláza s lymfatickou tkání, která při podráždění zvětšuje svůj objem. Vlastní povrch 3. víčka se často pokrývá jemnými výrůstky, které oko nepřetržitě poškozují. Tyto výrůstky je třeba mechanicky odstranit , pak má teprve podávání antibiotických mastí správný účinek a smysl.

      A co příště? Příště to bude o kočkách.

Kočky mnohé z nás provázejí v mnohem těsnějším kontaktu, než psi. Jejich částečně nezávislá povaha jim pravidelně zajišťuje zvláštní postavení v domácnosti. Mnohdy si dokáží vynutit podmínky, o kterých se některým dvounohým členům rodiny ani nezdá. 

      V prvé řadě všem majitelům koček připomínáme, že tito jejich mazlíčkové jsou zvířata po zdravotní stránce až překvapivě citlivá. Je sice pravda, že přežívají víceméně bez následků i hrůzostrašně vypadající úrazy, otravy, apod.. Zkušenosti veterinářů s léčbou koček však nebývají tak optimistické. Nepodceňujme proto několikadenní  apatii nebo ztrátu chuti k žrádlu. Ani nižší nebo výrazně vyšší spotřeba vody nevěstí nic dobrého. Je zkrátka nejlepší navštívit s kočkou při prvním podezření na jakoukoliv změnu v chování veterináře nebo s ním tento problém alespoň konzultovat. 

      Co nás tedy u koček nejvíce trápí?  Pravidelně se u nich setkáváme s intenzívním škrábáním uší a potřepáváním hlavou, což nejčastěji způsobuje ušní svrab. Poznáte jej podle usazenin připomínajících kávovou sedlinu roztroušenou v záhybech ušního boltce. Není přenosný na člověka a co je rovněž důležité – lze jej odstranit. Mezi kočkami se nejčastěji roznáší jejich společenskými kontakty – různým otíráním, lísáním, olizováním a společným nocováním. Vedle původce ušního svrabu se občas setkáváme i s jeho blízkým příbuzným, který parazituje na  jiných částech hlavy. Nejčastějším parazitem domácích koček jsou i nadále blechy. Jejich nebezpečí spočívá ve vývojovém cyklu, který zůstává i několik měsíců ukryt před našimi zraky, aby se pak vylíhla celá generace hladových krvežíznivých bestií kdekoliv, kam kočky mají nebo měly běžný přístup. Dlouhodobě působící preparáty, které dospělým blechám zabraňují načerpat krev od nedobrovolných dárců, jsou proto jedinou účinnou zbraní.

      Dalším ožehavým problémem je tzv. kočičí rýma, což je infekční onemocnění vyvolávané v prvopočátku viry a později komplikované činností bakterií. Ukýchané, rozčepýřené a chrchlající stvoření obvykle odmítá žrát, je unavené a na první pohled nemocné, ve vnitřním koutku obou očí se pak často objevuje světlá blanka – zvětšené třetí víčko. Léčba se zaměřuje  na likvidaci bakterií účinným podáváním antibiotik až do úplného vyzdravění. Proti virovým původcům tohoto onemocnění doporučujeme zvířata pravidelně očkovat.

      Začal podzim a tak jako každý rok s sebou přinese ještě sychravější a deštivější počasí než tomu bylo doposud. Upozorňujeme proto milovníky koček, že existuje plísňové onemocnění, které se v takovém vlhkém počasí u našich koček pravidelně vyskytuje a příležitostně vyvolává  problémy u lidí nebo u psů žijících ve stejné domácnosti. Projevuje se kulatými načervenalými skvrnami na pokožce lidí a u psů kruhovými ložisky bez srsti.  Kočka přenašeč však může být naprosto zdravá. Zvířata lze proti těmto plísním chránit vakcínou.

      V kombinovaných vakcínách se objevuje i virová složka průjmového onemocnění, které je obdobou psí parvovirózy. Dlouhodobý průjem bývá častým problémem našich koček. Původci průjmu mohou být pouhým okem postřehnutelní střevní parazité jako škrkavky a tasemnice nebo i ti  mikroskopičtí např. kokcidie, mezi něž patří i toxoplazma,  a giardie.

      V posledních letech byla v České Republice zachycena i některá poměrně exotická onemocnění, která se k nám šíří z jižní a východní Evropy. Jedním z nich je i napadení koček krevním parazitem, jehož přítomnost vyvolává onemocnění podobné malárii. Ten se již objevil i v Unhošti. Způsobuje u koček zvýšený rozpad červených krvinek a projevuje se vedle anémie ještě bolestí břicha, nechutenstvím a zvýšenou tělesnou teplotou. I toto onemocnění je léčitelné, jen se musí včas rozpoznat. Přenáší se kontaktem koček při běžných soubojích a potyčkách, bodavým hmyzem a členovci a snad i z kočičí matky na koťata. Člověku nebezpečný není..

      Občas se setkáváme s dotazy na možná nebezpečí chovu koček a psů pro děti vyrůstající s nimi v jedné domácnosti. Opravdu zde nějaká rizika jsou. Začíná to „alergiemi na psy a kočky“, mimochodem nejčastěji vyvolanými reakcí na uvolněné zaschlé částečky kočičích slin, pokračuje to nebezpečím přenosu plísňových onemocnění, nakažením malých dětí larvami škrkavek a v neposlední řadě i poměrně nebezpečnou toxoplazmózou. Škrkavky jsou všude kolem nás. Všechna domácí zvířata mají své vlastní druhy škrkavek. Lidem tedy spíše malým dětem mohou být nebezpečná vývojová stádia škrkavek psích a kočičích. Stačí však dodržovat pravidla základní osobní hygieny a omezit možnost kontaktu dětí s kočičími a psími hromádkami na pískovištích , v zahradách apod.. Není od věci přikrývat na noc dětská pískoviště přenosnými kryty jak tomu v některých evropských zemích pravidelně bývá. Pro snížení možnosti nakažení toxoplazmózou se doporučuje totéž s jedním malým upozorněním. Toxoplazmózou se lze nakazit přímo jen od koček (nikoli od psů) a nepřímo pozřením nedostatečně tepelně opracovaného masa – hovězího, vepřového nebo i zvěřiny.      

      Na závěr ještě malá zmínka o výživě koček. Naučili jsme se je spojovat s miskou mléka stejně jako oblíbené ježečky s jablky a hruškami na svých bodlinách.  Ani kočka, pes, či ostatní zvířata jako fretka, morče, ježek atd. nejsou pro konzumaci kravského mléka dostatečně vybavena a tak jim může způsobovat zažívací potíže. V zásadě to znamená jediné: pokud kdy budete krmit domácí zvířata neředěným kravským mlékem, dělejte tak opatrně a pod kontrolou. Obzvláště těm nejmladším může i krátkodobý průjem vážně ublížit. Stačí tedy mléko ředit pitnou vodou v poměru alespoň 1:2.

Kastrace, neboli sterilizace, je rutinní chirurgický zákrok, při němž se vyjmou z těla některé pohlavní orgány, aby se zvířatům zabránilo v dalším množení. Každoročně lidé utopí, či jinak zabijí stovky koťat, která začátkem léta nejdou na odbyt. Když pomineme otázku tichého porušování zákona na ochranu zvířat proti týrání, je to chvíle, na kterou se všichni snaží co nejdříve zapomenout. 

      Při této operaci, která trvá v průměru půl hodiny, jsou odstraněny buď pouze vaječníky, nebo vaječníky i s dělohou. To závisí na zdravotním stavu zvířete a uvážení veterináře. Pro chovatele jsou nejdůležitější dva okamžiky. Tím prvním je vlastní rozhodnutí a sjednání termínu s veterinárním lékařem a tím druhým potom domácí pooperační péče o probouzející se kočku. Některé si totiž ránu intenzivně olizují, mohou si uvolnit stehy a zanést do rány infekci. Lze tomu zabránit použitím ochranného límce nebo zhotovením speciální košilky z kousku plátna.

      Kočky jsou odnášeny z ordinace zcela nebo částečně spící. Vzhledem k tomu, že je při zákroku znemožněno odchodu moči, stává se, že se kočka pomočí. Probouzet by se měly doma, v klidu, blízko podlahy na teplé podložce v uzavřené místnosti bez dalších volně se pohybujících zvířat. První krmení a napojení po zákroku musí proběhnout v přítomnosti majitele až poté, co kočka několikrát přiběhne na zavolání nebo jinak aktivně reaguje. Při nedodržení tohoto pravidla hrozí brzké vyzvrácení pozřené potravy a dokonce i jeho vdechnutí a následné zadušení.

Podávání antibiotik je na uvážení veterináře podle závažnosti operace a stavu zvířete.

      Zvířata reagují na anestetika individuálně. Některá se probouzejí do deseti minut a jiná prospí mnoho hodin. Pokud pravidelně oddychují, nejsou ničím ohrožena.

      Na závěr se ještě zmíním o biologii kočičího rozmnožování. Kočky mají několik říjí za rok. Hormonální podněty jim jednoznačně přikazují pokaždé zabřeznout. Některé to stihnou i třikrát za sezónu Tím pádem jsou potom intervaly mezi jednotlivými koťaty poměrně krátké, což se výrazně podepíše na celkovém stavu a vyhublosti koček. Doporučujeme proto kastrovat kočky zhruba deset dní po porodu, později už mohou být opět březí i když svá koťata pravidelně a intenzivně kojí.

Pokud Váš pejsek vykazuje typické projevy nadváhy – tedy změny v exteriéru, pohybové potíže, neochotu k pohybu, zadýchávání, zapáchající záněty kožních záhybů, případně další související problémy, nemusí Vám pravděpodobně nikdo nic vysvětlovat. Ve většině případů ale obezita přichází plíživě a přináší s sebou drobné změny v chování a životních projevech Vašeho mazlíčka. Začněte ji řešit dříve, než bude pozdě. Pokud Vám snad připadá Váš pejsek hezčí, když si šourá bříško po zemi nebo rádi hladíte svoji kočku po faldíkách, uvědomte si prosím, že krom již zmíněných „drobných“ problémů obezita Vašemu zvířecímu kamarádovi výrazně zkracuje život. Ze srovnávacích studií došli vědci k závěrům, že pejsek s nadváhou se dožívá průměrně o 1,5 – 2 roky kratšího věku než pes v kondici – přepočteno na délku lidského života to může být rozdíl až 15 let. Chtěli byste si Vy zkrátit život o 15 let?

Nadváha bývá pravidelně příčinou dalších závažných onemocnění. Často je to například cukrovka, která s sebou nese velké investice do léčení i radikální změny životního stylu zvířete i majitele ( denní aplikace insulinu, speciální krmení

Důležité je zpočátku pochopit souvislosti a smířit se s tím, že existují způsoby a cesty, jak tu situaci vyřešit. Se změnami je potřeba seznámit celou rodinu. Každé sousto, které pejsek nebo kočička během dne pozře, musíme započítat do denního příjmu potravy. Neexistují v tomto směru zanedbatelné pamlsky nebo „jen“ kousek mrkve, rohlíku nebo čehokoliv podobného. Vaše zvíře „to“ nemá ze vzduchu ani od narození a pomineme-li vzácné hormonální poruchy, obezita vždy vzniká z nepoměru mezi příjmem a výdejem energie.

 Porod je přirozeným vyústěním březosti, která u psů trvá 63 +/- 5 dní a tak je k němu také potřeba přistupovat. V žádném případě nedoporučujeme přenášet naši vlastní nervozitu na fenu přílišným litováním a mazlením a už vůbec ne překrmováním nebo zařazováním nové, pro zvíře neznámé stravy těsně před porodem. Určitě bychom však měli fenu před porodem i po něm krmit kvalitní a vyváženou stravou s dostatečným obsahem živin, minerálních látek, vitamínů a všech ostatních složek potravy. Zanedbáním potravních nároků březích a kojících fen ohrožujeme jejich zdraví a navíc i zdraví jejich potomstva. Optimální je začít s kvalitním krmením ještě před háráním a od druhého měsíce březosti je vhodné krmit zvíře speciálními granulemi pro březí a kojící feny.

     Dalším opatřením by měla být řádná vakcinace kombinovanými vakcínami. Stačí dodržet běžné vakcinační schéma, tedy cyklus jedné vakcinace za 12 měsíců. Feny by neměly být vakcinovány v období hárání a v první třetině březosti. Před připuštěním by se měla fena odčervit a totéž doporučujeme zopakovat týden před porodem. Sníží se tím množství škrkavek, které od matky štěňata získávají ještě před narozením, přes placentu.

     Vlastní porod by měl probíhat na klidném místě, které je zvířeti blízké a které fena často již před porodem vyhledávala za asistence maximálně jedné osoby, na kterou je fena zvyklá. Většina zvířat přibližuje zahájení svého porodu večerním a nočním hodinám. Je proto absolutně nevhodné osvětlovat porodní místnost silným umělým osvětlením. Buďte zpočátku trpěliví, obzvláště s prvničkami. Mnohé asi moc netuší, co se s nimi děje. Brzy si to většinou uvědomí. Pokud při porodu nastanou nějaké komplikace, kontaktujte co nejdříve vašeho veterinárního lékaře, zprvu asi postačí telefonická konzultace.

     Každé štěně je vybaveno svými vlastními obaly (placentálními lůžky), které po jeho vypuzení spontánně odcházejí. Také zpravidla jako první vstupují do porodních cest (tmavý lesklý váček). První štěně bývá často větší, čímž může způsobit problémy. Je každopádně vhodné vědět, kolik štěňat vlastně čekáte. To se dá zjistit zhruba od poloviny březosti ultrazvukem a nebo po čtyřicátém dni březosti z rentgenového snímku. Obojí však bývá spíše přibližné, absolutní počet štěňat je často vzhledem k jejich množství nemožné vyčíslit. Je tedy dobré vědět, jestli budou dvě nebo jestli jich bude jedenáct. Dopřejte vaší feně dostatek napájecí vody po celou dobu porodu. Pokud porod trvá déle než 4 – 5 hodin, můžete jí do nápoje přidat jednu nebo dvě lžíce medu (nikoliv cukru). Majitelům feny doporučujeme vydat se čas od času na krátkou procházku v intervalech mezi narozením jednotlivých štěňat. Když už jsme zmínili délku intervalů mezi jednotlivými štěňaty, musíme zde upozornit, že mohou dosáhnout i 4 hodiny  a u velkých plemen obzvláště ke konci porodu není vzácností ani 12hodinová pauza.. Nepropadejte proto panice po půlhodinovém čekání. Problém mohou signalizovat neúspěšné intenzivní stahy přesahující 1,5 hodiny.

     Narozená štěňata je lépe osušit a přiložit na chvilku k matce, pokud ji svým kňučením příliš neruší v dalším průběhu porodu. Ihned po vypuzení štěněte z porodních cest zkontrolujeme, zda může volně dýchat, případně zahleněné dýchací cesty uvolníme osuškou nebo šetrným máchnutím se zvířetem v dlani s hlavičkou směrem k zemi. Poté můžeme štěně jemným vdechnutím do tlamičky a mírnou masáží hrudníku rozdýchat. Není nutné pupeční šňůru podvazovat, doporučujeme však její konec ošetřit desinfekčním přípravkem, např. jodovou tinkturou. Někteří chovatelé nechávají fenu pozřít lůžka svých štěňat. Mohou tím však feně způsobit zažívací potíže. Doporučujeme proto nechat fenu pozřít maximálně 1 – 2 plodové obaly.

     Frekvence kojení je zcela individuální. Není důležité, jestli se pravidelně opakuje. Posuzujte velikost bříšek a aktivitu narozených štěňat, a pokud všechna pravidelně pijí a poté v klidu odpočívají, je všechno v pořádku. V opačném případě je lepší kontaktovat veterinárního lékaře, který Vám může doporučit některou komerčně vyráběnou výživu nahrazující mateřské mléko fen.  Nesmíme zapomenout štěňata pravidelně po dvou týdnech odčervovat a to až do stáří 3 měsíců a pak po měsíci až do půl roku. První odčervení u nás provádíme pastou, která je ve svém účinku šetrnější (tabletky by mohly zahubit razantně veliké množství škrkavek najednou, čímž se střevo štěněte zneprůchodní  a tím by mohlo dojít  k zbytečným komplikacím. Při prvním odčervení štěňat by se měla odčervit i jejich matka neboť larvální stádia škrkavek se na štěňata přenášejí i při sání mateřského mléka..

     Od 3. týdne stáří doporučujeme přikrmovat štěňata speciálními štěněcími granulemi. Přechodně mohou dostávat granule od matky tedy výživu březích a kojících fen. Majitelům velkých plemen psů připomínáme, že je vhodné pořídit granule pro rostoucí zvířata velkých plemen psů. Není příliš vhodné doplňovat jejich stravu vápníkovými a jinými doplňkovými preparáty, pokud k tomu není zvláštní důvod.

     Očkování štěňat provádíme mezi 6 – 9 týdnem věku, pokud se veterinář nerozhodne z vážných důvodů jinak. Doporučujeme ponechat štěňata s fenou déle,  než bývá zvykem, a to alespoň do 9. týdne věku. V té době si totiž štěňata nejvíce vštěpují správné zásady chování ve smečce. Nezapomínejte ani na vnější parazity. Použití běžných antiparazitárních přípravků konzultujte raději s veterinářem. Je lepší použít bezpečný a ověřený přípravek za vyšší cenu, než řešit následky neostatečné ochrany proti blechám a klíšťatům při opakovaných návštěvách v ordinaci.

     Na závěr už jenom zbývá popřát Vám a Vaší fence hodně štěstí.

VeterinárVeterinární klinika Kladno Bresson nabízí novou službu pro ošetření hlodáků u všech hlodavců. Způsob ošetření je založen na nejnovějších poznatcích veterinární stomatologie s použitím nejmodernějších stomatologických zařízení.

Jedním z nejčastějších onemocnění hlodavců jsou trávicí poruchy, velká část z nich může být způsobena onemocněním zubů, zejména pak hlodáků. Mezi nejčastější poruchy patří přerůstání zubů, jejich špatné postavení (malokluze), nebo změna pigmentace.

Původní způsob ošetření přerůstání zubů byl řešen zakrácením kleštěmi. Takové řešení bylo rychlé a jednoduché, ale řada hlodavců se potýkala s následnými komplikacemi v podobě křivého růstu zubů a odmítání potravy. Při krácení zubů kleštěmi dochází k mikrotraumatům a mikrofrakturám kořene hlodáku, skus je nepřesný, okraje ostré a hlodáky se mohou následně podélně rozštípnout. 

Ošetření pomocí kleští je tedy v současné době nedoporučované a riskantní. Výjimku tvoří pouze ti pacienti, u nichž je moderní přístup vyloučen z hlediska rizikovosti anestezie – staří nebo s chronickými respiračními onemocněními.

Díky našemu profesionálnímu a odbornému přístupu poskytujeme zabroušení řezáků diamantovou bruskou v celkové inhalační anestezii, nejšetrnější anestezii současnosti. Zabroušení se týká nejen přerůstající části, ale upravíme i ostré okraje a prohlédneme celou dutinu ústní. Po inhalační anestezii se pacienti budí velice rychle. U nás jim navíc poskytujeme pooperační probouzení při kyslíkové terapii a na vyhřívané dečce.